Historie:      Miskovic    Přítok   Bylan   Hořan    Mezholez       použité prameny

Historie Hořan

Na hranicích okresu kolínského, 3 km od Kutné Hory severozápadním směrem leží po obou stranách okresní silnice vesnice Hořany. Domy jsou postaveny z tvrdého materiálu. Obec se dělí na části Dolejší ( okolo potoka), Hořejší ( u křižovatky na Miskovice) a U kapličky ( nad údolím v pravděpodobných místech někdejší tvrze). Hořany jsou osídleny od nepaměti. Na poli č. 167 ( podle pozemkové knihy) 300 m jihovýchodně od Hořan pod vrchem Kuklík byl v roce 1964 vrtnou sondou porušen pravěký objekt. odkryta byla zásobnicová jáma, obilnice. V ní nalezeny části jemné keramiky s prstovým dekorem, který určuje původ obilnice. Patřila lidu knovízské kultury z počátku doby železné ( 8. - 6. století př. n. l. ). Protože obilnice v posledku sloužila jako odpadní jáma, byly v ní nalezeny zbytky popela, kostěný nástroj, zlomky zvířecích kostí a kousky mazaniny.

Hořany - rybníček: chráněná národní přírodní památka Hořany, ves u Kutné Hory se připomíná roku 1299, kdy sedlecký klášter a Markvart Šik z Kutné Hory obdržely na ni majestát od krále Václava II. Šikovi synové Albert a Kuna seděli v Hořanech v letech 1303 - 1309. Práva kláštera sedleckého a Šikova byla potvrzena roku 1337 králem Janem Lucemburským. V 15. století náleželo hořanské zboží Čeňkovi z Hořan. Jeho poručníci po smrti Čeňka prodali ves Mikuláši z Hořan, který držel dvorce hořanské ještě v roce 1436. Jak se stali Čeněk a Mikuláš pány tohoto zboží, nevíme.Císař Zikmund zastavuje v roce 1437 Hořany Jiříkovi z Poděbrad. V letech 1498 až 1502 vlastnil Hořany nejvyšší mincmistr království českého Zdeněk Kostka z Postupic. Jeho erb nesl zlaté hrábě na modrém podkladu. Po Kostkovi z Postupic vlastnili Hořany Čábeličtí ze Soutic. V 1. polovině 16. století patřila část hořanského zboží obci kutnohorské a část panství libenickému. V roce 1538 byl pánem libenického zboží i Hořan Jan st. Trčka z Lípy, ten je pak prodal Václavovi Popelovi z Vesce. Erb Trčků z Lípy byl horizontálně dělen na tři barvy, černou stříbrnou a červenou. Dne 2. 7. 1540 koupili kutnohorští od V. Popela dědinu na Kuklíku u Hořan, zvanou Pod Třešní ( která zřejmě patřila k Hořanům a o niž dnes nevíme, kde se nacházela ) za 28 kop českých grošů. Z rukou Popelových se dostaly Hořany do majetku Jindřicha z Vrchovišť, jehož rod přijal jméno Libeničtí z Vrchovišť. Později kutnohorští, majíce celou ves kromě jednoho usedlíka, přikoupili za 300 zl. rýnských svobodný dvůr 24.11.1644 od Jana Oldřicha Kalousa. Tím se stali vrchností celé obce. Vedle dvora pána Čeňka a Oldřicha z Hořan byly v obci ještě dvory pána Podivického z Podivic a Lukaveckého z Lukavce ( viz zápis pána Jiřího Háši z Újezda z roku 1596 ). Tyto dvory se nacházely v místech čp. 1 a čp. 12 ( v čp. 1 se donedávna říkalo "ve dvoře" ). U obou dvorů byly nalezeny dosti dlouhé chodby. Od čp. 1 směřuje chodba ke Kuklíku a od čp. 12 k potoku do údolí.

Hořany byly majetkem města Kutné Hory až do vyhlášení svobody císařem Josefem II. Mezi nejstarší rodiny hořanské patřily rodina Moravcova, Bruthansova, Miškovských, Truhlářova, Kadeřábkova a Vernerova. Na začátku tohoto století měla obec 29 domů se 182 obyvateli. Na potoku Hořanském byl Kadeřábkův mlýn do roku 1907, kdy mlynář prodal obci rybník s vodním právem v souvislosti s výstavbou obecního vodovodu.

Dnes žije v obci 65 obyvatel v 29 domech. Historicky chráněno je čp. 23, chalupa s nízkým trámovým stropem. V katastru obce je chráněná národní přírodní památka - lokalita lesního rybníčku nad Hořany, v němž roste vodní rostlina Groenlandia densa, Rdestník hustolistý. Je to jediný výskyt v našem státě této v Evropě vzácné rostliny .


použité prameny