Historie:      Miskovic    Přítok   Bylan   Hořan    Mezholez       použité prameny

Historie Přítoky

První písemná zmínka o vsi Přítoky pochází z roku 1141 (A. Sedláček - Místopisný slovník ..... uvádí r. 1131), kdy zde mělo majetek olomoucké arcibiskupství. Roku 1249 byly Přítoky v krátkém držení Havla z Löwenberku. V roce 1250 olomoucký biskup Bruno ze Schauenberka postoupil přítocký majetek klášteru sedleckému. Sedlecký klášter roku 1309 koupil i podíl Miloty z Choltic. Z té doby se připomíná posměšný název vsi Pfaffendorf. Ve 14. století dvůr s částí vsi náležel různým kutnohorským patricijským rodinám, např. Ondřeji Pušovi ( zmínka o pojmenování Pušhof ). V roce 1397 byl jeho majitelem Václav Bartoš, který se tehdy zavázal odvádět ze dvora stálý poplatek kutnohorskému špitálu. Roku 1413 prodal sedlecký klášter ves veb dvora ( A.S.).
Po válkách husitských držel Přítoky Hanuš Ferydan, který dvůr i tvrz všelijakými dluhy a platy obtížil, platiti je však nechtěl. Proto 12. 3.1443 nejvyšší mincmistr království Českého Jan Čabelický ze Soutic rozhodl, že:" Hanušek i jeho budúcí vladaři musí špitálu kutnohorskému 10 kop grošuov platu ročního na věčné časy platiti beze vší odpornosti". Za Ondřeje Puše při dvoře vystavěna gotická tvrz, o které je první zmínka roku 1454, kdy ji i s dvorem a částí vsi koupil od Jana Soukeníka Jan Malškorubský. Posledním měšťanským majitelem Přítok byla Voršila Cihelníková, která v roce 1501 prodala statek Václavu Maternovi z Květnice. Maternové přestavěli gotickou tvrz v renesančním slohu. Maternové jsou starou českou vladyckou rodinou, která se nazývá podle tvrze a vesnice Květnice u Českého Brodu.
Václav Materna z Květnic skoupil mnohé okolní dědiny a rodina Maternů nabyla nebývalé slávy, lesku a bohatství. Tehdy měli Maternové statky i v Kouřimi a v Kolíně několik domů, dvorů a lánů orných polí, luk a zahrad, tvrz a dvůr Hranici blíže Peček Hrabaňových (Červených), dvůr v Nové Vsi u Kolína. Avšak přesto, že oplývali bohatstvím, nechtěli platiti, zvláště starodávné a několika spory zajištěné platby kutnohorskému špitálu. Kutnohorští byli proto donuceni vyvolati při, aby uhájili platby špitálu.
Roku 1550 byl vynesen rozsudek nejvyšším mincmistrem Janem Vitencem, že Květničtí jsou povinni tyto platby odvádět bez odpornosti. Černou ovcí rodu byl Jindřich Materna, který v Praze o jarmarku v opilosti s koněm hromadu lidí zajel a jednoho sirotka J.M.C. dokonce rapírem probodl a tak byl na Jindřicha uvalen těžký soud. Erbovní znamení: V červeném štítě erbu nosili Maternové z Květnic černou hlavu býka s nozdrami protknutými zlatým šípem.
Roku 1622 prodal Adam Materna Přítoky s tvrzí a dvorem Ladislavu Hrobčiskému z Hrobčic. Tomu byl statek skládající se z tvrze, dvora, vsi Přítok a příslušenství v Bylanech již roku 1623 zkonfiskován pro účast ve stavovském odboji z let 1618 - 1620.
V roce 1630 ( 1631 - A.S.) koupila statek kutnohorská jezuitská kolej. Jezuité připojili Přítoky ke svému křesetickému statku a tvrz se změnila v obydlí správce dvora a zčásti v hospodářské budovy. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přešly Přítoky do správy náboženského fondu. V roce 1788 byl dvůr rozparcelován a tvrz změněna na dvě samostatné usedlosti ( domy č. 1 a č. 3 ). V okolí domů jsou nepatrné terénní vlny připomínající bývalé příkopy a valy tvrze. Tam při vykopávkách nalezena železná přilba pro pěšího knechta ( uloženo v městském muzeu v Kutné Hoře ).
Severně od čp.1 se nachází goticky klenutý hluboký sklep, patřící zřejmě původně k tvrzi, a který je nyní ve velmi špatném stavu. Oba domy i s hospodářskými budovami v posledních letech koupili manželé Irena a František Bauerovi, kteří při rekonstrukci čp. 1 citlivě zachovali gotické fragmenty stavby, např. podlahové dlažby, klenby stropů, kamenné ostění oken.

Někdy je považována za bývalou tvrz věžovitá budova se šindelovou střechou s čp. 15 ( V.Sedláček) . Ve skutečnosti je to zbytek tzv. děkanského dvora, který až do rozparcelování v roce 1797 byl majetkem kutnohorského arciděkanství. Z původních staveb se zachovala jen věž s byty, ostatní je vše přestavěno a přistavěno.
v Roce 1873 byl dvůr zapsán dědičně v majetek vdovy Anny Hockové a táž jej toho roku prodala manželům Marii a Čeňkovi Truhlářovým za 33.000 zlatých. V majetku rodu Truhlářových je dvůr dodnes. Před dvorem na návsi je pomníček se jmény padlých rodáků v 1. světové válce.

Historicky významnější budovou je bývalý zájezdní hostinec, dnes čp. 20. Má gotickou klenbu bývalého průjezdu do dvora. Dnes je hospinec citlivě zrenovován a tak průjezd s klenbou uvidíte při vstoupení do restaurace. O stavbě je první písemný záznam z roku 1631, který připomíná již pustou krčmu.

Nad bývalo tvrzí je do rohu obytného domku vestavěna obecní zvonice kruhového půdorysu z 19. století.

Ves Přítoky se nachází při kutnohorské silnici západně od města asi 1 km daleko. Na konci 19. století zde bylo 37 popisných čísel s 315 obyvateli. Dnes je v obci 65 obytných domů se 200 obyvateli. Větší část občanů dojíždí do zaměstnání do Kutné Hory ( včetně za nákupem potravin a ostatního zboží domácí potřeby ).
Většinu orné půdy v katastru obhospodařují opět soukromí zemědělci - 5 místních rodin. Dalších 5 rodin úspěšně podniká v oblasti služeb.

Na severním okraji katastru, na rozcestí pod lesem kopce Kuklík je barokní pískovcová socha Sv. Jana Nepomuckého s almužníčkem postavená kutnohorskými jezuity ( dílna pátera Bauguta ). Socha je desítky let bez hlav , v posledních letech je patrný silně zvětralý povrch následkem nepříznivého složení ovzduší. V r. 2000 padlá lípa pokácela i sochu, ta se pádem rozlomila na několik dílů. Byla však brzy znovu vztyčena, avšak rekonstrukce do původní podoby ji teprve čeká ( není dostatek peněz na nákladné práce ).

použité prameny